Jaké to ale krásné klišé téma,že? Lepší bych nevymyslela, ani kdybych chtěla. Ano můžeme tu rozebírat co je krása. Krása je úsměv dítěte, krása je létající pytlík tančící pod vlivem větru a tak dále.
Pro mě je krása začátek mých problémů. Krása je něco, čím jsme posedlý ,ale vlastně nevíme, co to je. Ne jenom ,že nevíme, my ani nemáme představu o tom, co krása je. Víme co je ošklivé, ale co je krásné? A proč na kráse tak záleží? Proč ženy utrácí tisíce za kosmetiku a desetitisíce za plastiky. Aby byly krásné.
Já jsem od mala toužila být víc než krásná. Toužila jsem být nádherná. Ne nějáká ubohá princeznična, ale řecká bohyně, nedosažitelná, obdivovaná no prostě dokonalá. A proto jsem taky tady. Kvůli mojí posedlostí být krásná a dokonalá. Už chápete, proč je pro mě (a lidi jako já) krása tak zrádná?
Asi je na místě se představit. Moje paranoia mi nedovolí sdělit vám mé jméno ,ale to je jedno protože většinu času za mě mluví moje nejlepší kamarádka MIA (bulimia) a někdy se na návštěvu staví ANA (anorexie). Ano dámy a pánové dostáváme se k plotwistu celého dílu. Trpím poruchou přijmu potravy.
Tenhle blog jsem založila z nějáké osobní potřeby ze všeho se vypsat a potom možná trochu objasnit, proč jsme my bulimičky (a bulimici) takové. Opravdu nejsme debilní krávy, které si myslí ,že se jim přece nemůže nic stát. My víme,že jsme nemocné, jenom si neumíme pomoc.
Tohle asi pro začátek stačí. Nevím jestli se k tomuhle kdy vrátím, jsem dost oslabená po svém nedávném záchvatu a v mé pomatené hlavě to znělo jako dobrý nápad. Zatím se mějte děcka.
